Vchynicko

Kanál, vystavěný schwarzenberským projektantem Josefem Rosenauerem v letech 1799-1800, zpřístupnil pro těžbu rozsáhlé lesní porosty v okolí Modravy, kam nevedly v té době žádné pozemní komunikace. Začíná nad Antýglem, kde stával na Vydře tzv. hradlový most, z něhož bylo možné regulovat plavbu polenového dřeva. Mírným spádem obchází v délce 14 km balvanitý kaňon Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou pilou a ústí do Křemelné. Tato vodní cesta je vlastně technickou památkou, v menším měřítku obdobou Schwanzenberského kanálu, který je ovšem delší, i pompézněji řešen. Umělé koryto s výškovým rozdílem 190 m je místy až 5 m široké, částečně vyzděné s několika kamennými mostky. Plavební kanál se nachází v údolí řeky Vydry pod bývalou osadou Vchynice-Tetov. Současným vlastníkem kanálu je Západočeská energetika a.s.

Výška: 915 m.n.m.

GPS souřadnice:  49°2'"N, 13°29'19.00"E

STEZKA

Začátek stezky tvoří hradlový most zvaný "Rechle", který zachytával soustavou tyčí plavené dřevo a směroval je do kanálu. Přes most vedla silnice z Rokyty na Modravu. Po vybudování nové cesty přes Antýgl ztratil starý most význam a začal chátrat. Až v r.2000 se díky spolupráci ZČE a Správy NP a CHKO Šumava dočkal historicky přesné rekonstrukce.

Samotný kanál začíná stavidlem, které ho i dnes chrání před poškozením ledem a povodněmi. Dále cesta vede kolem vodoměrné kaple na sever přes boční přepad, kterým se regulovala výška plavební vlny ke králováckému dvorci Antýglu. Toto místo dnes slouží jako autokemp a nástupní místo do Povydří.

Třetím bodem je Rokyta, kde se v bývalé schwarzenberské lesovně nachází od roku 1997 informační středisko národního parku s venkovní geologickou expozicí.

V další části voda mizí pod bezpečnostním zakrytím a jsme u prvního ze tří skluzů. Koryto vyskládané z kamenných kvádrů spojovalo úseky kanálu s mírným spádem. Oba břehy kanálu spojuje 8 kamenných mostků, které svým klenutým obloukem podtrhují vyjímečnost díla. V prudkém ohybu stoupá příkře Hakešická cesta na Javoří pilu a Oblík. Regulačním stavidlem tu odtéká voda do Hrádeckého potoka.

Kanál dlouhým obloukem obtéká Kostelní vrch k odbočkám do Srní  a k bývalé Hauswaldské kapli. Na místě několika pověstných zázraků byla postavena kaplička a vedle ní nad udržovaným léčivým pramenem byla r.1860 z darů věřících postavena kaple (zbořena vojskem v r.1957).

Kanál se rozloučí s většinou své vody u Rozvodny. V budově začíná podzemní potrubí do zásobní nádrže elektrárny na Čeňkově Pile. Od rozvodny klesá další skluz a na něj navazuje poslední část kanálu.  Zbytky vody odvádí skluz do Sekerského potoka, kterým proudilo dřevo až do počátku 20. stol. Koryto kanálu bez vody vede dál až ke svému závěru - trubnímu skluzu z r.1937.

Závěrečnou část stezky tvoří hráz nádrže Sedlo , postavené za války francouzskými zajatci. Odtud odtéká voda přes vyrovnávací komoru Vodního zámku tlakovým potrubím do elektrárny Vydra na Čeňkově Pile. S obdivuhodným důkazem zručnosti našich předků se můžeme rozloučit pohledem z Klostermannovy vyhlídky do údolí řeky Vydry a Otavy.